Konsensus znamená shodu mínění jistého společenství, zejména spontánní a živelný souhlas. Uvádí se, že smyslem hledání konsensu je dosáhnout co nejlepšího rozhodnutí a zároveň získat maximální možnou podporu těch, kterých se to týká. Dosažení konsensu obvykle vyžaduje zodpovědný přístup každé ze zúčastněných stran a téměř vždy ochotu ke kompromisu. Jakmile je přijato příslušné rozhodnutí, je velmi důležité, aby všechny zúčastněné strany takové rozhodnutí respektovaly. Základním předpokladem dosažení konsensu je umění naslouchat druhé straně, věcně reagovat na námitky, respektovat odlišné názory a pružně navrhovat akceptovatelné řešení. Konsensus není hlasováním, není vládou většiny ani menšiny, není vítěz ani poražený. Konsensus není takové řešení, které maximalizuje zisk zúčastněných stran, nýbrž které minimalizuje škody ze vzájemné dohody. Konsensus neznamená, že všichni souhlasí s navrženým řešením, ale že je budou přinejmenším respektovat. Musí jej tedy podpořit i ti, kteří původně nesouhlasili. Tolik obecné charakteristiky a soudy o tom, co je konsensus.

V mém volebním programu konsensus se sociálními jistotami znamená, že na prospěchu fakulty se budou podílet všichni, zvětšíme příjmy fakulty tak, že nebudeme mít rozpočet s červenými a černými čísly, podle kterého by se dělily ústavy z hlediska úspěšnosti. Rozpočty fakulty budou víceleté tak, aby každý měl výhled na víceletou jistotu působení na fakultě. Pro tvorbu vyrovnaných víceletých rozpočtů budeme mít k dispozici řadu placených aktivit, které bude možné použít pro vyrovnávání rozpočtů jednotlivých ústavů. Cílem je poskytnout uplatnění všem podle jejich rozdílných představ ve prospěch fakulty. Samozřejmě souřadné působení se shodným cílem rozvoje fakulty je nezbytností.

Konsensus současně znamená, že rozvoj fakulty bude v jistém směru probíhat jen tenkrát, když na něm nastane shoda a dohoda všech ústavů, v širším smyslu celé akademické obce. To se týká řady námětů rozvoje oblastí působení fakulty. Je to mechanismus pro jednání a rozhodování vedení fakulty tvořené týmem děkana a vedoucích ústavů (GVU).

Je to ale také mechanismus pro rozhodování o zlepšení výuky, pro dohodu organizace výuky mezi studenty a učiteli s cílem zvýšení a zlepšení znalostí studentů z výuky. Příkladem mohou být dohody na testech navíc, příkladech navíc, shrnujících přednáškách navíc, aby zkouška mohla být se shodnou nebo i vyšší náročností. Tento přístup umožňuje účast studentů na tvorbě výuky.

Je to mechanismus pro spolupráci s průmyslem. Fakulta i průmysloví partneři mají své zájmy. Cílem je nalézt řešení pro skloubení a propojení těchto zájmů, které z principu nejsou antagonistické. Poslání fakulty je výchova studentů pro průmysl a při tom získávání znalostí.

Je to mechanismus pro spolupráci dvou partnerů s výhrou obou stran (win-win).