Nebát se, experimentovat a jít do rizika

„Ekonomové už naznačují, že naše firmy, které nemusí být po skončení krize kapitálově silné, mohou fúzovat do kapitálově silnějších podniků, a to pod cenou. To považuji za značné nebezpečí. Tuhle ekonomickou záležitost bychom měli velmi silně zvažovat. Kladl bych jako velký imperativ, aby v českých zemích zůstal český podíl průmyslových vlastníků. Budoucnost ale každopádně povede k vyššímu důrazu na význam robotizace a automatizace. Podnik, který měl vyšší podíl automatizace a o to méně zaměstnanců, tak mohl snadněji vytvořit směny, které se nepotkávaly a udržet tak chod firmy. Dále můžeme očekávat návrat výroby ze zemí třetího světa, zejména z Číny, zpět do Evropy. To je velká šance pro český průmysl, který by se toho mohl chopit. Je to velká příležitost pro vybudování další výroby v Česku.  Ukázkou takové příležitosti může být farmaceutický průmysl. V ČR jsme vyráběli například penicilin.  Nyní jsme nejen my, ale celá Evropa včetně  závislí z 80 % na asijských dovozech  léků včetně zmíněného penicilinu.“

„Velkým problémem průmyslu v českých zemích je, že nemáme vlastní koncové výrobky. Pokud máte v době krize koncový výrobek, tak s ním můžete něco dělat. Můžete ho přizpůsobit změněným podmínkám trhu, třeba ho vyrábět se ztrátou, ale výrobu zachovat s udržením pracovních míst mj. i ke snižování sociálního napětí. Tohle je velkou bolestí českého průmyslu a ruku v ruce s tím jde druhá věc, že nedostatečně inovujeme. Český průmysl by měl vést k většímu podílu vlastních výrobku a nebát se více experimentovat s inovacemi a novými postupy. 

Vzít část zisků nebo investic a zkoušet nové věci. Nebát se experimentovat a jít do řízeného rizika. Když to vyjde, je to skvělá věc, kdy že, je to ztráta z neúspěšného pokusu. Uvádí se rozdíl mezi Českem a Německem, že německé firmy mají výrobní linky, konstrukci, která připravuje produkty pro výrobní linky, a mají vývojové oddělení, které připravuje budoucí výrobky. V Česku mají firmy jen konstrukce, vývojová oddělení jsou u nás  jen sporadicky.“

„My klademe velký důraz na green deal (balíček ekologických opatření EU Zelená dohoda pro Evropu), pozn. red.) a další ekologické projekty. Tady si nemohu pomoci, ale připadá mi to, že se sami sebe klameme. Na jedné straně ošklivou a neekologickou výrobu rádi přesuneme někam do třetího světa a tam ji provozujeme. Ale výroba oceli nebo energie je přitom v Evropě daleko ekologičtější, než v Číně. Tam se samozřejmě na ochranu životního prostředí tak nehledí. Je proto otázka, jestli bychom místo prosazování green dealu neměli provozovat průmysl tady v Evropě, než ho přemisťovat někam daleko do Asie ve smyslu našeho chování se k zeměkouli. Nemůžeme říct: Já tady mám čisto a venku, ať je špína, jaká chce. Planetu máme jen jednu a pokud dojde ke globální změně procesů na zemi, tak to bude špatné pro všechny. Stále říkáme, jak jsme vylepšili to vylepšené a to, co se děje na druhé straně zeměkoule, nás nezajímá. To není dobře. Investujme část ekologických peněz i do těchto vyvezených výrob tím, že je opět budeme provozovat v Evropě.

„Začneme více zvažovat co je zbytné a co ne. Co vlastně potřebujeme k životu? Potřebujeme potraviny, abychom je vypěstovali, potřebujme zemědělské stroje, nějaké chemikálie. a následně musíme produkty nějak zpracovat. Nastoupí potravinářský průmysl, který potřebuje také stroje, také chemikálie a všechno to potřebuje energii. A někde musíme vyrobit ty stroje a chemikálie. To jsou nutné věci, ale je otázka, do jaké míry potřebujeme například zábavnou pyrotechniku? Chápu, že jsme lidé sociální, takže se potřebujeme stýkat třeba v restauracích, ale budoucí ekonomika nám ukáže, které části výroby jsou pro nás klíčové a které ne.“

„Tlak se může zvýšit na hybridní pohony automobilů i letadel. Systém motoru, který pohání elektromotory s vrtulí, nepotřebuje takové investice v bateriích, jako elektromobil. Dovedu si představit, že cesta směrem k letadlům s hybridním pohonem povede k ekonomičtějšímu provozu a zajistí větší flexibilitu. Dá se totiž snadno kombinovat kolmý start  přistání s tradičním letem.  Motor je umístěn v trupu letadla a pohání elektromotory v křídlech. Tím pádem motor neovlivňuje proudění kolem křídel, jsou menší ztráty a v letadle je menší hluk. Motor může pracovat v optimálním režimu  nižší spotřebou, zatímco elektromotory mají dostatečnou flexibilitu výkonu. 

„Ve vlastní výrobě bude význam Průmyslu 4.0 spíše posílen, než oslaben. Na druhé straně Průmysl 4.0 není jen otázka automatizace výrobní linky. Je to také věc hledání nového podnikatelského záměru a přístupu, například využitím internetu. Mohu to uvést na příkladu zkušebny leteckého motoru na naší fakultě. Ukázalo se, že pokud se procesy automatizují nebo digitalizují, tak pandemie se jich netkne. Intenzivně jsme dál testovali letecké motory GE. Testy jely na plné obrátky s tím, že před pandemií jsme měli ve zkušebně dvacet až třicet pracovníků ze zahraničí, z Itálie a z Polska. A tito pracovníci byli od února doma na home office a my jsme jim po internetu vytvořili datový kanál, který jim umožnil on line sledovat chod motoru. Viděli data ze všech čidel a mohli kdykoliv zastavit motor, pokud by se něco dělo. Tohle fungovalo na vzdálenosti tisíce kilometrů. Digitalizace umožnila, že i když tady nebyla fyzická přítomnost možná, týmy mohly spolupracovat bez problémů. 

„Neustále valíme průmysl k exponenciálnímu růstu, ale současně exponenciálně roste spotřeba surovin, ale i lidí a dalších potřeb pro ně. Možná bychom si měli uvědomit, zda se máme hnát za exponenciálním růstem. Zda místo zvyšování materiální spotřeby nezvyšovat potřeby duchovní. Tím nemám na mysli náboženství, ale spíše zamyšlení, zda potřebujeme více lepší auto nebo se raději častěji setkávat s přáteli. Je to otázka takzvané ekologie denního života, otázka potřeby denního luxusu. „

Článek byl uveřejněn v HOSPODÁŘSKÝCH  NOVINÁCH, 15. 5. 2020