„V dlouhodobém horizontu jde o zachování uzavřeného koloběhu naplňování našich potřeb, kde třeba bez velkých těžebních strojů bychom neměli suroviny pro výrobu zmiňovaných ochranných pomůcek. Vzdálenost odbytu je pak negativním obrazem globalizace. Viděli jsme, že kamionová doprava nepřestala fungovat na rozdíl od masivní letecké  mezikontinentální přepravy. To se projevilo i u subdodávek, jejichž logistika byla lepší v přímém okolí ČR. Pokud jde o samotnou výrobu, pak více pracovníků nutných na výrobní lince, tím větší je v době koronaviru fragilita zachování výroby. A to považuji za východisko k chápaní  automatizace a robotizace v průmyslu  v době pandémie Covid-19.“

 „Tak rychlý technologický transfér výsledků vědy a výzkumu do praxe při výrobě plicních pump či dalších lékařských zařízení  jsme tady dlouho nezažili. Snad si z toho vyznavači bodů a financování vědy pouze za vědecké články a publikace vezmou ponaučení, protože spouštěná metodika 17+ pro hodnocení univerzit vytváří tlak na to, aby univerzity ztratily schopnost rozumět a dělat konkrétní dnes praktické věci. Pak by jejich schopnost pomoci, jak jsme ji v krizi viděli, zmizela. Iniciativa univerzit, akademických a vědeckých pracovišť, IT a dalších pracovníků při výrobě uvedených pomůcek nejvyšší kvality svědčí o tom, že jsme schopni využít nezměrného inovativního myšlení našich strojařů a průmyslníků. To považuji za největší přidanou hodnotu našeho průmyslu a strojírenství nejen v této současné krizi, o kterou nesmíme přijít. A v krizi to představuje největší šanci pro zachování výroby, pokud výroba vlastních výrobků je zasažena.“

„Čím méně lidí na výrobní lince, tím spíše lze vytvořit nepotkávající se týmy pro jednotlivé směny a jejich záměnnost. Lze tedy říci, že plně automatizované výrobní provozy mají v pandemické krizi nesporné výhody. Dovolím si daný příklad zobecnit na vyšší stupeň digitalizace průmyslové výroby a služeb, v tzv. čtvrté průmyslové revoluci. Ta není jen o produktivitě práce, o jejíž záchranu nyní jde. Je to změna způsobu získávání živobytí lidí, o což v této krizi jde také. Jenže musíme odlišit materiální výrobu a digitální služby. Průmysl 4.0 nás vede k tomu, že digitální služby jsou cennější, ale materiální výroba je jistější. Uvedu banální příklad. Co je v době digitálních služeb cennější, vlastnit síť hotelů nebo vlastnit internetovou aplikaci  na hledání ubytování, např. Booking.com? Jistě usoudíme, že internetová aplikace. Jenže v době koronavirové krize tyto digitální služby přestanou fungovat, zákazníci zmizeli, hotely jsou prázdné,schází  tradiční hosté, ale s hotelem jako materiální výrobou lze přece jen něco podniknout. Hotely lze užít pro ubytování jiných hostů případně, v dnešní krizi to mohou být lidé v karanténě, zdraví starší lidé potřebující izolaci, zahraniční experti z Jižní Koreje pro Nošovice s předepsanou izolací, i bezdomovci. Materiální výroba má vždy alespoň nějakou hodnotu.“

„Digitální služby pro materiální výrobu na tom jsou lépe než služby druhotné, vlastně zbytné pro lidský život. Dálkový přístup k zákazníkovi je možný i s Covid-19. GE Aviation Czech testuje své nové letecké motory v ČR již od února za vzdálené přítomnosti italských specialistů, kteří pracují z domova v Torinu. V automatizované  a digitalizované výrobě také můžeme vyrábět nebo opravovat na dálku až u zákazníka, např. 3D tiskem můžeme masky vyrábět i ve vzdálené nemocnici, dálkový přístup a rozšířená realita urychluje opravy.

Současná krize mi dává za pravdu a do budoucna k tomu přímo vyzývá, jak nové technologie automatizace, robotizace, digitalizace, 3D tisku, internetu využít. Proto je a bude žádoucí v digitální době přemýšlet více o podnikání s internetem, o nových podnikatelských modelech, než jen o vlastní tradiční výrobě. Ale z našeho přemýšlení nesmíme vlastní výrobu vynechat, neboť nakonec ona je ta nezbytná.“

Jako poučení z dnešní krize lze očekávat motivací k automatizaci a robotizaci, ale i k dalším změnám v délce logistických řetězců, vlivu zásob na robustnost systémů atp. Co bychom byli dali za plně robotizované linky pro výrobu ochranných pomůcek v ČR? Na druhou stranu si však myslím, že technologicky vyšší stupně automatizace včetně robotizace náš průmysl příliš neovlivní. V našem průmyslu je již robotizace aplikována včetně kolaborativních robotů. Dosud to vždy bylo tak, že vznik nějakého stroje vedl k potřebě stroj vyrábět, starat se o něj, vylepšovat ho, a toto všechno nakonec vyžadovalo více pracovní síly než původní činnost stroje. Vyžadovalo to také přeškolení lidí. Důsledkem ale byla vždy větší efektivita, a tedy spotřeba. Automatizace a robotizace nemůže celkově vyřešit problém nedostatku i  kvalifikovaných  pracovních sil. Může jej změnit, zmírnit, ale ne odstranit. Výrobní linku bude ovládat méně kvalifikovaných pracovníků, ale pro její údržbu budeme potřebovat nové kvalifikované pracovníky. Výrobní linka v pandemické krizi bude odolnější, ale potřebu kvalifikovaných pracovníků neodstraní.

„Proto bychom rychlé či překotné nasazování automatizace a robotizace do výroby a společnosti měli přeci jen zvažovat. Existuje Gaussova křivka lidských schopností a nemyslím si, že se lze v ní  libovolně pohybovat. Z toho plyne, že  některé profese, zvláště ty zaměřené na fyzickou práci, by asi bylo vhodné zachovat a nerobotizovat. Starý Řím byl „robotizován“ otroky, ale pak bylo nutné obstarat chléb a hry.

Mimochodem, vyprávěl jsem jednomu kolegovi, americkému profesorovi, o svých pochybnostech, zda bych přijal zakázku na robotizaci práce popeláře z etického a sociálního pohledu. Kolega v souvislosti se sociálními dopady robotizace mimo odpověděl, že v USA mají robotizovaný svoz dopadu. Jezdí jen řidič a z popelářského auta vyjíždí robot pro barevné popelnice. Ptal jsem se, co dělají ti bývalí popeláři. Odpověď byla krutá – přišli o práci a z některých se stali zřejmě zloději. Co pak se sociální stabilitou? Kolega to charakterizoval takto: dobročinnost je cena za sociální klid. I když jde tedy o triviální případ, myslím si, že ukazuje v plné nahotě problémy, které ne zcela promyšlená robotizace může vyvolávat a přinášet“.

Tento článek byl uveřejněn v TECHMAGAZÍNU, č. 5., 2020