Běžně se soudí, že vysoká škola má učit a dělat výzkum. Moudré pohledy ze zahraničí mluví o třech funkcích vysoké školy, o výuce, o výzkumu a o třetí funkci dané užitím znalostí shromážděných na vysoké škole pro společnost, ať je to transfer technologie do průmyslu nebo expertíza pro soud.

Já vidím funkce a oblasti života vysoké školy ještě šířeji. Myslím, že je alespoň sedm oblastí života vysoké školy, které tvoří její funkce.

Samozřejmě první oblastí je výuka, vzdělávání. Druhou oblastí je výzkum, vědecké bádání. Třetí tradiční oblastí je spolupráce s firmou v praxi, práce prováděná například pro průmysl na smlouvu. Čtvrtou oblastí, v České republice nepříliš častou, je prodej licencí k patentům vytvořených na vysoké škole nebo zakládání spin-off firem pro realizaci těchto inovačních nápadů. Pátou oblastí je poskytování znalostí společnosti, jak ve zmiňovaných expertízách, tak ve veřejných vystoupeních v médiích k aktuálním problémům a otázkám. Šestou oblastí je získávání studentů ke studiu a poskytování absolventů firmám v praxi. Konečně sedmou oblastí je sociální tmel, sociální funkce, které vysoká škola svému okolí poskytuje. Vysoká škola je významná instituce v regiónu jejího sídla.

Zajímavé je, že na tyto oblasti života vysoké školy se můžeme, ale spíše musíme dívat ze dvou hledisek. Jedno je universitní hledisko, můžeme říci neziskové, idealistické, druhé hledisko je firemní hledisko, můžeme říci ziskové, komerční, protože vysoká škola musí dlouhodobě tyto činnosti financovat. Je nutné kombinovat obě hlediska, aby bylo možné kombinovat nadčasová hlediska vysokoškolských principů a jejich uplatnění v daných ekonomických a personálních podmínkách vysoké školy.

Takto široké působení vysoké školy není příliš obvyklé, ale podle mého názoru jen jeho respektováním lze plně využít potenciál vysoké školy jak pro celou společnost, tak pro vlastní vysokou školu.