Před 500 lety zemřel Leonardo da Vinci, nejobdivovanější renesanční člověk historie

Při příležitosti úmrtí tohoto génia jsem poskytl rozhovor deníku MF DNES. Článek vyšel 27. 4. 2019 v příloze Magazín Víkend DNES. Zde si můžete přečíst obsah celého článku:

Génius

Vymyslel létající stroje, válečné mašiny i zlepšováky běžných dní. Navíc to byl geniální umělec. PŘED 500 LETY ZEMŘEL Leonardo da Vinci, nejobdivovanější renesanční člověk historie. 

Florencie. Výstavní síň Evropy. Bohaté měšťanstvo si vystavělo paláce, v komnatách se nacházely nekonečné galerie umění. Říká se, že v ulicích bylo víc řezbářů než řezníků. 
A také se jimi procházel muž nezvykle pohledného zevnějšku, což ještě zdůraznil oblek v pavích barvách. Výstřední i na poměry výstřední Florencie. Ten muž se jmenoval Leonardo da Vinci. 
Vraťme se v čase někam do roku 1503. Už je mu přes padesát, dosáhl značného renomé ve Florencii a ještě většího v Miláně. Nicméně úplně největší místní superstar není. V životopise má kaňku za jistý společenský skandál, navíc se mu umělecká díla a zakázky ne vždy podaří dokončit. 
A právě to připomene pětadvacátník, který mu zkříží cestu. Jistý Michelangelo. Ti dva si vjedou do vlasů a Leonardo si to ze slovní potyčky štráduje brunátný v obličeji přes půlku města tak rozčilený, že se o tom nesou drby ještě 500 let poté. 
Michelangelo se Leonardovi vysmál za nedokončenou sochu obrovského koně, kterou měl zhotovit v Miláně. Přišla válka, na Milán zaútočili Francouzi a z bronzu se místo Gran Cavalla odlévala děla. Smůla. 
Leonardo to nese těžce, není divu. Mladšímu konkurentovi později vrací útok i s úroky. Při debatě o soše Davida údajně prosadí zakrytí jeho intimních partií. Ačkoli sám rozhodně není puritánem, to opravdu ne. 
Každopádně na startu 16. století nebyl Leonardo da Vinci dnešním Leonardem da Vinci. Nebyl mužem, jehož tajemství nás přitahují a zřejmě do konce věků přitahovat budou. Nevědělo se, že je géniem, jemuž možná nebylo a nebude rovno. 
Že se uměl podívat daleko do budoucnosti. 

Malíř, hudebník i sochař 

„Byl to bezesporu génius,“ potvrzuje Dana Picková z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. „Jsem přesvědčená, že o něm stále ještě můžeme zjistit něco nového. Zanechal mnoho písemností, deníky, poznámky. Určitě v nich lze objevit něco, co ještě není známo, nebo to, co již bylo objeveno, vyložit jiným způsobem.“ 
Už toho přitom víme docela dost. Víme, že se narodil jako nemanželské dítě. Což nebylo nic tak neobvyklého a vlastní otec se o něj poctivě postaral. Víme, že byl výjimečně pohledný a snad i silný: „Ohýbal železné pruty,“ líčí historické spisy. 
A také všeobecně nadaný. Malíř, hudebník i sochař. Zároveň ovšem i vizionář. Muž, který si kladl otázky a na řadu z nich si dokázal odpovědět. Což si také poznamenal. Svým charakteristickým, zrcadlově obráceným písmem. 
Proč je nebe modré? 
Jak pracuje lidské srdce? 
Jaký je rozdíl v tlaku pod křídly ptáků a nad jejich křídly? Může to pomoci při tvorbě létajícího stroje? Přesně takhle se sám sebe tázal ve svých zápiscích. Stovky let předtím, než se na stejné věci zeptali další. 
„Co je kýchání? 
Co je zívání? Křeče, ochrnutí, třesy zimou, pocení, hlad, spánek, žízeň, chtíč. Popiš to,“ nabádal sám sebe. Dvanáct tisíc stránek zápisků. Nikoli deníků, z géniova života se dozvíme jen o tom, kdo mu dluží, co si chce nakoupit. 
Polovina tohoto impozantního, mimoděk vyrobeného díla je ztracena, zbytek vlastní přední světová muzea. A jedna jediná významná část je v osobních rukou počítačového mága Billa Gatese. 
I pro něj byl Leonardo inspirací, idolem. Nejen pro něj. Stačí se podívat, co by jablkem dohodil. Dalším obdivovatelem byl Steve Jobs, zakladatel kolosu Apple a dnešním měřítkem (stejně jako Gates) revolucionář vědy i techniky. 
Nejnovější studie nám prozrazují, že Leonardo da Vinci uměl psát oběma rukama a jeho záliba v psaní levou zprava doleva byla dána snad touhou po prosté šifře. „Nejspíš nechtěl, aby se jeho myšlenky dostaly na veřejnost, neboť některé mohly být v jeho době považovány za kacířské, jako třeba názor, že se slunce nepohybuje,“ říká Picková. 
O pár desítek let později se o tom ostatně na vlastní kůži přesvědčil Galileo Galilei. 

Jak myslel Leonardo? 

Leonardo narýsoval padák, tank, vrtulník. „Navrhnul také vystavět jakási satelitní města kolem Milána, aby zlepšil hygienickou situaci,“ poukazuje Picková na jeho neuvěřitelnou všestrannost. 
Škoda, že nápady většinou nebyly realizovány. Zatímco on dokázal minimálně ve své hlavě cestovat časem vpřed, lidstvo na to připraveno nebylo. Na zásadní objevy musela přijít ta správná doba se zpožděním desítek i stovek let. 
„Nemůžeme úplně s jistotou říct, jestli měl Leonardo zásadní vliv na vědecký pokrok,“ zamýšlí se Michael Valášek, děkan strojní fakulty ČVUT. „Jeho nákresy jsou geniální, ale je otázka, zda je měli k dispozici ti, kteří pak myšlenky skutečně realizovali.“ 
Pro nějakou výraznou technickou revoluci vždy potřebujete dvě věci: „Zaprvé něco vymyslet, zadruhé po tom mít poptávku a uvést to do provozu. Příkladem je Henry Ford, jehož pásová výroba se stala zásadním zlomem.“ 
Michael Valášek je výraznou postavou současnosti, na kontě má řadu uznaných patentů. Dnes je to bez nadsázky on, kdo posouvá nejen českou úroveň vědění na strojírenském poli. Vědomosti se navíc snaží na půdě univerzity předávat. 
„Což není úplně snadné. Když potřebuji něco vynalézt, nejprve si kreslím, píšu rovnice, bádám. Ale jen proto, aby se mi všechno dostalo do hlavy. Abych si to uměl představit v podvědomí. A pak to vymyslím. Ve stavu, kdy prakticky spím, když sním,“ vysvětluje. 
Je zřejmé, že někteří z nás mohou snít o lecčems, ale nikdy z toho nový patent nebude. Jak to souvisí s Leonardem? „To nejcennější o něm bohužel asi nikdy nezjistíme. Nezjistíme, jakým způsobem on ty odpovědi na své otázky nacházel.“ 
Od malička byl excelentní matematik, hovoří se o tom, že v pozdějším věku nalezl zalíbení v Pythagorovi a pomocí jeho metod se posouval dál ve svých výpočtech. Ale řadu věcí prostě vykoumal pokusy a omyly. 
„Nebyl určitě první, kdo pitval lidská těla a snažil se proniknout do tajů anatomie. Dělal to proto, aby získané poznatky mohl využít při malování obrazů. Snažil se vše zachytit realisticky, proto potřeboval vědět, jak funguje tělo, které považoval za mechanismus. To byla až posedlost,“ popisuje Picková. 
Leonardo se zabýval věcmi z běžného života a také věcmi, které mu mohly pomoci. Jak při tvorbě, tak i při řešení osobní ekonomické situace. Dnes se podivujeme, že se tolik věnoval válečným strojům, jenže přelom 15. a 16. století, to byla v nejednotné Itálii doba půtek a válek. 
A tak zlepšováky opevnění či různé obléhací stroje mohly zajistit přízeň a také peníze regionálních panovníků. „Bohužel, vždycky jsou vynálezy závislé na poptávce doby. I dnes je vymyšlena řada věcí, které se zkrátka ještě nehodí nebo je někdo nechce použít,“ konstatuje Valášek. 
Některé nápady nechtěl použít ani všestranný konstruktér, například odmítal prozradit systémy své ponorky. „Nebudu popisovat metodu, jak by mohlo zůstat několik mužů pod vodou především proto, že by to bylo zneužito k hrozným věcem. K potápění lodí plných lidí, destrukci na dně moří,“ zanesl si do poznámek. 
Ptám se Valáška, zda bychom v dnešní době dali Leonardovi prostředky k tomu, aby mohl nepředstavitelné vize realizovat. „Otázka je, zda by v takovou chvíli měl důvod o nich přemýšlet. Řadu geniálních lidí žene dopředu právě ta nutnost vyřešit otázky. V dnešní době blahobytu naše část civilizace tuhle potřebu tolik nemá.“ 

Svobodu ptákům! 

Zpátky do Florencie, úplně na začátek příběhu. Do doby, kdy byl Leonardo učněm v dílně Andrey Verrocchia. Jinoši byli posíláni do malířské dílny, aby získávali zkušenosti. „Malování nebo sochařství se učili u mistra oboru jako každému jinému řemeslu,“ připomíná Picková. 
Bylo běžné, že umělec navrhl obraz a jeho svěřenci ho pod dohledem namalovali. Tak se zrodila i Leonardova hvězda. Verrocchio ho zaúkoloval ztvárněním anděla na deskové malbě Křest Krista. Když viděl výsledek, údajně prohlásil, že on sám už malovat nikdy nebude. 
Nebyl to raketový start komety jako v případě mladších následovníků Michelangela či Raffaela, se svým profesním otcem zůstal Leonardo téměř desetiletí. Nezvykle dlouho. Pak se mu ovšem přihodila nepříjemnost, která ho poznamenala pro zbytek života. Ve Florencii byly skříňky, do kterých si mohli měšťané stěžovat na chování dalších obyvatel. Mohli tam udat zločiny. Na hraně 24 let byl obviněn i Leonardo. S dalšími třemi muži čelil nařčení z homosexuálního styku se sedmnáctiletým synem místního zlatníka. 
Něco takového bylo považováno za výrazný přečin, ačkoli to nebylo výjimečné. Ostatně Němci slangově označovali homosexuály slovem Florenzer. Leonardo se tedy ocitl v cele a musel čekat na verdikt soudu. 
Po dvou měsících byl pro nedostatek důkazů zproštěn viny, pro jistotu si ovšem navrhl stroj „pro otevření vězení zevnitř“ a jiný na „roztržení mříží“. Také začal kupovat na tržištích ptáky jen proto, aby je pustil na svobodu. 
Jak to bylo s jeho homosexualitou ve skutečnosti? „Jeho současníci občas zmínili, že mohl být homosexuálem. Potvrdit ani vyvrátit to však nedokážeme,“ říká Picková. A vlastně to ani není podstatné. 
Zkušenost s pobytem v žaláři každopádně Leonarda poprvé vedla k cestě do světa, poprvé opouští Florencii. Během života stráví dvě významné periody v Miláně, azyl nalezne i v Římě a nakonec zemře ve věku 67 let – na svou dobu požehnaném -podle zpochybňované legendy „v rukou“ francouzského krále Františka I., který ho podle dobových zdrojů nesmírně obdivoval a uctíval. 

Patnáct obrazů 

Leonardo umělec za sebou zanechal výrazně méně stop než Leonardo vynálezce, po němž lidstvu zůstaly tisíce stran poznámek a nákresů. Na světě se ví o patnácti jeho různě zachovalých malbách. Zároveň je to patnáct maleb, které ovlivnily další generace a ovlivňují je dodnes. Mona Lisa je nejznámějším a také nejvíc parodovaným portrétem. Poslední večeře je nejvíc kopírovaným náboženským dílem. Vitruviánský muž, znázorňující lidské proporce, kouká z obálky Víkendu a také z milionů triček či mincí. 
Když šel do dražby obraz Salvator Mundi, nebál se nejmenovaný kupec vyskládat 450 milionů dolarů. To je zhruba 10 miliard korun! Nikdy nebyla žádná malba dražší. Respektive, ani se k této ceně žádná nepřiblížila. I tohle svědčí o tom, jaký je odkaz Leonarda. 
Poslední večeře má v sobě tolik detailů, tolik náznaků, že vzbuzuje touhu po hledání konspiračních teorií, skrytých významů a odkazů. Nejznámější je samozřejmě ten, který v knize Šifra mistra Leonarda vykonstruoval spisovatel Dan Brown. Originál v milánském kostele Santa Maria delle Grazie je bohužel ve značně zuboženém stavu a to navzdory řadě snah o jeho restaurování. 
Zajímavostí je, že Leonardo nemaloval tradiční fresky do mokré omítky, ale své obrazy tvořil na již suchou zeď. „Často se vracel, aby dodělal nějaké detaily, při jeho stylu práce by bylo nemožné vytvořit fresku. I tady se projevilo, jak experimentoval, vytvářel nové druhy barev, a ne vždy se mu to bohužel podařilo tak, aby výsledné dílo vydrželo,“ připomíná Picková. 
I Mona Lisa už má leccos za sebou. Osudové dílo započal Leonardo kolem roku 1503 a bral si ho na všechny své další cesty. Už to, proč ho nedal osobě, která si ho objednala, je záhadou. Podle odborníků má být předlohou portrétu jistá Lisa del Giocondo. 
Bylo to tak doopravdy? A co ono Mona? Madonna? Co má znamenat onen nenapodobitelný úsměv? Vzpomínka na matku? Vzpomínka na osudového učně (a snad i milence), kterým byl jistý Salai? Nebo jen hříčka, protože Giocondo znamená „usměvavý“? 
Práce na obrazu trvaly podle většiny zdrojů až do roku 1516 a byl posledním, který renesanční génius stvořil. I proto si na něm zřejmě dal tolik záležet. Přelomový je snad ve všem. Zachycuje i část postavy, pozadí je rozostřené, Mona Lisa udržuje s diváky oční kontakt. 
Paradoxně zachovalejší je kopie, kterou odborníci přisuzují Salaiovi a byla restaurována v madridském Museo del Prado. Daleko lépe než v Louvru jsou vidět detaily, původní barvy a krása dotyčné(ho). 
Co ovšem kopírovat ani restaurovat nejde, je sám Leonardo. Před 500 lety zemřel génius a člověk, který nechal lidstvu tolik hádanek a inspirace jako nikdo jiný. 

LEONARDO DA VINCI Narozen: 15. dubna 1452. Zemřel: 2. května 1519 (ve věku 67 let). Oblasti zájmu: anatomie, astronomie, botanika, geologie, geometrie, hydrodynamika, kartografie. Nejznámější projekty vynálezů: helikoptéra, obrněné vozidlo, padák, ponorka, skafandr. Umělecké oblasti: malíř, hudebník, sochař, architekt, spisovatel. Nejvýznamnější obrazy: Mona Lisa, Poslední večeře, Salvator Mundi, Madona ve skalách. 

O autorovi: Jakub Hlaváč, jakub.hlavac@mfdnes.cz